Cesta pouští a Hříšným hvozdem

Další dvě knihy, po kterých jsem sáhla v rámci své čtenářské výzvy, nebyly na rozdíl od těch minulých horké novinky (obě poprvé vyšly zhruba před třiceti lety), ale žánrově jsem zůstala ve světě pohádkových příběhů, jejichž hlavní postavy se tentokrát vydávají na dobrodružnou cestu.

První z nich je Alchymista, asi nejslavnější kniha brazilského spisovatele Paula Coelha. Jejím hlavním hrdinou je španělský pasáček ovcí, kterému se několikrát zdá o pokladu ukrytém poblíž egyptských pyramid. Po počátečním váhání se rozhodne vydat se na dlouhou cestu přes poušť a poklad najít. Jeho putování je zároveň podobenstvím o životě a o tom, jak důležité je naslouchat svému srdci a naplňovat své sny, svůj osud.

Alchymistu jsem poprvé četla někdy na střední škole a myslím, že se mi tehdy docela líbil. Když se mi teď po letech dostal do ruky španělsky, řekla jsem si, proč ne – osvěžím paměť a třeba v něm objevím něco zajímavého, podobně jako u Malého prince. Ale zásadní nové vhledy se tady nakonec nekonaly.

Po jazykové stránce je zejména pro začínajícího čtenáře nesporným kladem knihy jednoduchý styl, krátké věty a často se opakující slovní spojení i celé myšlenky. Potíž je v tom, že toho opakování je až příliš, a to hlavně v závěru, kde zároveň hodně zřídne děj.

Ani ten ostatně není moc složitý, a to jak jeho rovina reálná (cesta do Egypta), tak symbolická (cesta za životním snem). I ta druhá je totiž hodně doslovná a autor na ni pro jistotu upozorňuje hned v předmluvě. V průběhu knihy dostávají stále větší prostor „životní moudra“ (ukázky), až nakonec působí spíš jako poslepovaná sbírka citátů nebo motivační příručka. A na tu bude každý reagovat jinak – co jednoho inspiruje a povzbudí, bude pro jiného jen hromádkou esoterických blábolů.

Já jsem zůstala někde uprostřed. Alchymistu jsem dočetla, ale ke konci mě už opravdu nebavilo polopatické vysvětlování a omílání duševních pochodů hlavního hrdiny – to, co on sám v průběhu cesty objevuje, je totiž čtenáři servírováno až pod nos, a to tak, aby o poselství příběhu nezbyly žádné pochybnosti. U čtení prakticky nebylo nutné přemýšlet, a protože kniha nemá ani jiné atraktivní prvky (jako by byl například krásný jazyk, vtip a švih nebo třeba zajímavé, plastické postavy), já osobně nemám důvod se k ní vracet.

Cuando quieres algo, todo el universo conspira para que realices tu deseo.

**

Po zdlouhavém dočítání Alchymisty jsem si říkala, že by to chtělo pro změnu něco krátkého a svižného, a Vesmír mi seslal superzábavnou dětskou knížku od Roalda Dahla. Toho znám jako autora povídek pro dospělé, ale jeho tvorba pro děti mě zatím míjela, když tedy nepočítám filmovou verzi Karlíka a továrny na čokoládu. Pak jsem v antikvariátu náhodně objevila útlou knížku s názvem Los mimpins (mimochodem, nedávno vyšla i česky jako Vilda a pidipískové).

Zápletka je celkem jednoduchá: malý kluk Billy musí být hodný, sedět doma a hlavně se držet dál od temného lesa, kde žijí strašlivé příšery (říká maminka). Takže Billy se samozřejmě jednoho dne potichu vykrade ven, vydá se do lesa, kterému místní říkají Hříšný hvozd … a tam ho začne honit smradlavá funící obluda! Billy si musí zachránit holý život a ideálně se taky vrátit domů dřív, než se o něj začne strachovat maminka. Naštěstí kromě příšer potká v lese i nové kamarády.

Tahle pohádka se mi četla skvěle: protože je určená menším dětem, je celkem krátká, odehrává se v běžném prostředí a děj je popsaný jednoduše; zároveň je opravdu napínavý, od chvíle, kdy Billy vstoupí do lesa, se odvíjí rychle a nechybí momenty překvapení. Postavičky v lese mají vtipná jména a využívají k životu fantastické vymoženosti. Ale žádné strachy, že by tyhle prvky ztěžovaly pochopení textu: stačí se podívat na ilustrace, které jsou skoro na každé stránce. Příběh vyzdvihuje důležitost přátelství a spolupráce.

Myslím, že knížky tohoto typu jsou výbornou volbou pro začátečníky v cizojazyčném čtení, pokud jim není proti mysli trávit čas s pohádkami. Utečou rychle, člověk má radost, že zvládl přečíst celou knížku, pochytí z ní i nějaká užitečná slovíčka a hned má chuť pustit se do další!

¡Cuidado, cuidado!
¡Es el Bosque del Pecado!
Nadie salió nunca vivo
aunque muchos han entrado.

COELHO, Paulo. El alquimista. Booket, 2014.

DAHL, Roald. Los mimpins. Santillana Educación, 2016.