Časová souslednost (španělština)

Ve španělštině se podobně jako třeba v angličtině uplatňuje časová souslednost. To znamená, že v nepřímé řeči („Honza řekl, že …“) i v některých dalšich souvětích je potřeba kouknout se na čas věty hlavní a případně podle něj upravit čas věty vedlejší.

Oznamovací způsob (indikativ)

Nejdřív se podíváme na časovou souslednost v oznamovacím způsobu.

Kdy se nic nemění – přítomnost a budoucnost

Na začátek dobrá zpráva: pokud je věta hlavní v přítomném, předpřítomném nebo budoucím čase, s časem ve vedlejší větě nemusíme hýbat. Zůstává stejný, jako kdyby tato věta stála samostatně.

Jako příklad můžu uvést několik vět, nejdřív samostatně:

Vendió su coche. (Prodal auto.)
Ahora no tiene ningún coche. (Teď nemá žádné auto.)
Comprará un coche rojo. (Koupí si červené auto.)

V nepřímé řeči, kde je sloveso hlavní věty v přítomném čase, zůstává vedlejší věta beze změn. Například:

Dice que vendió su coche. (Říká, že prodal auto.)

A kdy ano – minulost a podmiňovací způsob

Pokud je věta hlavní v libovolném minulém čase nebo v podmiňovacím způsobu, je potřeba přiměřeně „posunout“ také čas věty vedlejší více do minulosti, aby zůstala zachována původní souvislost mezi oběma větami.

• minulý čas dokonavý (perfektum) a předpřítomý čas se mění na předminulý
  hablé, he hablado → había hablado
• přítomný čas se mění na minulý nedokonavý (imperfektum)
  hablo → hablaba
• budoucí čas se mění na přítomný čas podmiňovacího způsobu
  hablaré → hablaría

Pokud je ve vedlejší větě kterýkoliv z „cílových“ časů (předminulý, imperfektum, podmiňovací zp.), zůstávají beze změny.

Příklady:

Dijo que había vendido su coche.
Dijo que no tenía ningún coche.
Dijo que compraría un coche rojo.

Všimněte si změny časů přesně podle přehledu výše; překlad vedlejší věty do češtiny by ale zůstal stejný (např.: „Řekl, že si koupí červené auto.“, ne „že by si koupil červené auto“).

Z druhé věty také zmizelo příslovce ahora (teď), protože v minulém čase nedává smysl; dalo by se případně nahradit například slovem entonces (tehdy).

I v této variantě může být někdy zachován ve vedlejší větě přítomný čas, a to tehdy, pokud je jejím obsahem nějaká všeobecná pravda anebo stav, který stále trvá.

Dijo que tiene dos hermanos.

Spojovací způsob (konjunktiv)

Konjunktiv je ve španělštině velmi často používaný slovesný způsob. Časová souslednost se ho týká také a funguje podobně jako v indikativu.

Přítomnost a budoucnost

Pokud je věta hlavní v přítomném nebo budoucím čase, ve větě vedlejší se vcelku očekávatelně nachází:

• perfektum (předpřítomný čas) konjunktivu, pokud děj proběhl před dějem věty hlavní
• přítomný čas konjunktivu, pokud jde o děj souběžný nebo následný (budoucí čas konjunktivu se dnes prakticky nepoužívá)

Příklady:

Dudo que haya vendido su coche. (Pochybuji, že prodal auto.)
Dudo que no tenga ningún coche. (Pochybuji, že nemá auto.)
Dudo que compre un coche rojo. (Pochybuji, že si koupí červené auto.)

Minulost a podmiňovací způsob

Pokud je věta hlavní v některém minulém čase nebo podmiňovacím způsobu, dochází zde prakticky ke stejnému posunu času vedlejší věty do minulosti jako v oznamovacím způsobu:

• perfektum konjunktivu se mění na čas předminulý
  haya hablado → hubiera hablado
• přítomný čas konjunktivu se mění na minulý čas nedokonavý (opět v případě jak souběžnosti, tak následnosti děje věty vedlejší po větě hlavní)
  hable → hablara

Poslední příklad s auty:

Dudé que hubiera vendido su coche. (Pochyboval jsem, že prodal auto.)
Dudé que no tuviera ningún coche. (Pochyboval jsem, že nemá auto.)
Dudé que comprara un coche rojo. (Pochyboval jsem, že si koupí červené auto.)