Podmínková souvětí (italština)

Dnes tu mám další tahák na gramatiku, tentokrát podmínková souvětí v italštině. Italsky se jim souhrnně říká periodo ipotetico a tradičně se rozdělují na tři až čtyři druhy. Když se jim ale člověk podívá na zoubek, zjistí, že hlavní je umět rozlišit jen dvě situace: podmínku reálnou (nejčastěji: co bude) a nereálnou (co by možná mohlo být). Ta se pak dá ještě rozdělit na několik podkategorií.

1. Podmínka reálná

První varianta je podmínka reálná nebo skutečná, italsky: periodo ipotetico della realtà. Obvykle vyjadřuje jednoduchý vztah příčina – následek: „když A, tak B“. Nejčastěji tu řešíme, co se stane v budoucnosti, ale není to jediná možnost – můžeme rozebírat třeba i něco, co se už přihodilo, viz příklady.

V italštině i češtině bude v obou větách způsob oznamovací (v libovolném čase), případně rozkazovací.

Italskou spojku se tady překládáme jako když, jestli, pokud, …

Příklady:

Se tornerò prima delle sei, andremo al cinema. – Když se vrátím před šestou, půjdeme do kina. ¹

Se non riuscivi a vedere bene, potevi cambiare posto. – Jestli jsi dobře neviděla, mohla sis sednout jinam. (Bavíme se o včerejší návštěvě kina, kde přede mnou seděl dlouhán. V jiném kontextu by se mohlo jednat také o podmínku nereálnou v minulosti, viz níže.)

Se vai dalla nonna, salutamela. – Jestli jdeš k babičce, pozdravuj ji ode mě.

2. Podmínka nereálná

Tady jsme u souvětí typu co by bylo, kdyby (ne)bylo něco jiného… jinak řečeno nepohybujeme se v realitě, ale spíš ve světě domněnek a zbožných přání. Jestli vám tahle základní situace zavání konjunktivem, větříte správně. :)

Konjunktiv se použije ve vedlejší větě (té, která začíná spojkou se), ve větě hlavní bude podmiňovací způsob. Které jejich časy použijeme, to záleží na tom, o jakém časovém horizontu se bavíme:

• pokud o přítomnosti nebo v obecné rovině, bude ve vedlejší větě konjunktiv imperfekta a v hlavní větě podmiňovací způsob přítomný
• pokud o minulosti, bude ve vedlejší větě konjunktiv předminulý (congiuntivo trapassato) a v hlavní větě podmiňovací způsob minulý.

Časový rámec (přítomnost nebo minulost) může být v praxi buď v obou větách podmínkového souvětí stejný, nebo v každé jiný. A právě pro tyto různé kombinace má italská gramatika speciální názvy:

A. obě věty v přítomnosti

Italsky se tato varianta nazývá periodo ipotetico della possibilità a stručně řečeno popisuje něco, co není, ale mohlo by být – i když někdy leda tak s pomocí kouzelné hůlky, viz druhá věta v příkladech. Nejjednodušší bude držet se toho, že v tomto případě mluvíme o současnosti anebo v obecné rovině (na rozdíl od následujícího typu).

Při sestavování souvětí použijeme gramatické časy uvedené výše v prvním bodě – přítomnost.

Příklady:

Se fossi ricca, vivrei in una villa al mare. – Kdybych byla bohatá, žila bych ve vile u moře. (Teď bohatá nejsem, ale teoreticky pořád můžu vyhrát ve Sportce a přestěhovat se.)

Se fossi un animale, sarei un bradipo. – Kdybych byla zvíře, byla bych lenochod.

B. obě věty v minulosti

Italsky: periodo ipotetico della irrealtà. Tady se vracíme do minulosti, kde se něco mělo nebo mohlo odehrát jinak. Ale nedošlo k tomu, podmínka nebyla a už ani nemůže být splněna. Také následek (z hlavní věty) se nachází v minulosti, prostě je to celé uzavřená věc.

V italštině použijeme gramatické časy uvedené výše v druhém bodě.

V češtině existuje přesný ekvivalent této varianty: použití podmiňovacího způsobu minulého, ale ten v dnešní době už skoro vymizel, minimálně v mluvené řeči. Máme tendenci zjednodušovat a nahrazovat ho podmiňovacím způsobem přítomným, takže i větu z příkladu bychom dnes nejspíš přeložili ležérněji: Kdybych se vrátil před šestou, šli bychom do kina.

Příklad:

Se fossi tornato prima delle sei, saremmo andati al cinema. – Kdybych se byl vrátil před šestou, bývali bychom šli do kina. (Ale vrátil jsem se až pozdě večer a tak jsme do kina nešli.)

V hovorové italštině může být některé sloveso (nebo obě) nahrazena „obyčejným“ minulým časem nedokonavým v indikativu, význam zůstává stejný:

Se tornavo prima delle sei, andavamo al cinema.

C. mix

Italsky: periodo ipotetico misto. V jedné větě je přítomnost, v druhé minulost:

• buď se něco (ne)stalo v minulosti a důsledky zasahují až do dneška
• ale je možná i opačná varianta: nějaká obecná záležitost nebo něčí vlastnost způsobila určitou věc v minulosti.

Gramatické časy si pro každou větu vybereme z příslušného „šuplíku“ (minulost nebo přítomnost).

Příklady:

Se allora avessi accettato quell’offerta di lavoro, oggi saresti ricco e vivresti in una villa al mare. – Kdybys tehdy (býval) vzal tu pracovní nabídku, byl bys dnes bohatý a žil ve vile u moře.

Se non fosse testardo come un mulo, ieri non avrebbe litigato con il suo capo. – Kdyby nebyl tvrdohlavý jako mezek, nepohádal by se včera se šéfem. (Předpokládáme, že dotyčného jeho tvrdohlavost nepřešla, má takovou povahu. Ale kdyby se to týkalo jen tohoto konkrétního sporu, mohli bychom říct i se non fosse stato testardo …, neboli jednalo by se o případ 2B.)

Jak je vidět, u nereálných podmínek jsou technicky možné všechny kombinace příslušných časů, záleží jen na tom, co přesně chceme vyjádřit.

Bonus pro kikoti

Když jsem byla při průzkumu k tomuto článku ponořená do samého co by, kdyby, vzpomněla jsem si na rčení „kdyby byly v p*deli ryby…“ – a vida, ono má i italský ekvivalent! Není tak vulgární, ale vtipný je dost: se mia nonna avesse le ruote, sarebbe una carriola/una bicicleta, v překladu: kdyby moje bába měla kola, byla by trakař/bicykl. Jestli jdeš k babičce, seřiď jí brzdy…