Shoda příčestí minulého (italština)

Název vypadá možná trochu složitě, ale jde o běžný jev, se kterým se setká každý student italštiny docela brzo. Uplatňuje se třeba v rámci passata prossima, což je nejčastěji používaný minulý čas. Jeho tvary se skládají z vyčasovaného pomocného slovesa a příčestí minulého. Například:

Ieri ho parlato con mia sorella.

Tvar příčestí někdy zůstává stejný pro všechny mluvnické rody, osoby a čísla, ale jindy je potřeba upravit koncovku podle podmětu nebo předmětu ve větě.

Shoda s podmětem

Jako pomocné sloveso se ve složených časech používá buď essere nebo avere. ¹
Pokud je to essere, koncovka příčestí musí odpovídat rodu a číslu podmětu:

Sono rimasta a Praga. (Zůstala jsem v Praze.)
Siamo rimasti a Praga. (Zůstali jsme v Praze.)

Shoda s předmětem

U avere se obvykle tvar příčestí nemění:

Ho parlato con Carlo.
Hanno parlato con Carlo.

Výjimkou je situace, kdy věta obsahuje přímý předmět vyjádřený zájmenem nebo částicí ne. Takový předmět se vždy nachází před slovesem a koncovka příčestí se mu přizpůsobuje.

Ha preparato la cena e l’ha mangiata. (shoda se zájmenem la, zde zkráceným)
Quanti biscotti hai mangiato? Ne ho mangiati cinque. (po částici ne je nutná shoda s podstatným jménem, které zastupuje)

Shoda je povinná u zájmen ve třetí osobě (lo, la, li, le) a zájmenné částice ne.
U první a druhé osoby je nepovinná - možné jsou obě varianty:

Ciao Lucia, ieri ti ho vista al mercato. (shoda)
Ciao Lucia, ieri ti ho visto al mercato. (bez shody)