Zjednodušená četba (francouzská & obecně)

Fránina ante portas!

Nějak se mi tady ty jazyky rozmnožují. Sotva jsem po delší pauze oživila blog a přidala (doslova) pár článků o italštině, zase to tu utichlo. A proč? Protože jsem se v létě začala učit francouzsky. Povídání o tom, jak se to proboha stalo, si nechám na jindy a rovnou se vrhnu na praktičtější téma. I ve francouzštině jsem totiž skoro okamžitě začala číst. Tentokrát jsem si ale zpočátku dala o něco více zjednodušené četby, která mě ve výsledku překvapila svou rozmanitostí. Proto jsem se rozhodla podělit jak o konkrétní tituly, které mi prošly rukama, tak o obecnější pozorování prvků, které mi četbu usnadňovaly, nebo naopak komplikovaly.

Co jsem četla

Ve zjednodušené francouzštině jsem přečetla:

• Tajemství Arsèna Lupina (úroveň A2): krátké samostatné příhody ze života „lupiče gentlemana“, které ani s výrazným zkrácením a zjednodušením neztratily vtip a pointu. Každý příběh byl cca na pět stránek formátu A5, takže bylo možné přelouskat ho na jeden zátah od začátku do konce, vypsat si třeba pár nových slov, pobavit se nad rozluštěním záhady a pak si od četby zase odpočinout.
• Bouvard a Pecuchet (A2): tady už to bylo horší. Původní román jsem nečetla, ale vypadá to, že je mimo jiné celkem ostrou satirou vědeckého bádání v mnoha různých oborech. To se tady úplně vytratilo a zůstal jen popis působení dvou matláků, kteří zničí, na co sáhnou a „v zájmu vědy“ ubližují lidem i zvířatům ve svém okolí. Taková akademická verze Pata a Mata, ale místo zábavy ve mě probouzeli spíš smutek a mírný vztek, celkem netrpělivě jsem vyhlížela konec.
• Dvacet tisíc mil pod mořem (B1): povedené zpracování, které se poměrně přesně drží originálu, a přitom psané opravdu jednoduchým jazykem – pro pochopení děje jsem si nemusela skoro nic dohledávat ve slovníku. Jediným drobným mínusem bylo podle mě nedostatečné vysvětlení tajemství kapitána Nema a „záhady“ z první části knihy, konec mohl být doslovnější.

Taky jsem chtěla přečíst, ale ne(do)četla:

• Fantomas (dvoujazyčný, A2): zde se ukázala nevýhoda dvoujazyčných knih, kde je český text hned naproti cizojazyčnému. Nakoukla jsem nejdřív do české verze, a protože jde v podstatě o detektivku, neodolala jsem a přelétla ho rovnou celého česky. A pak už se mi nechtělo číst ho francouzsky – jednak proto, že už jsem znala děj a konec, a také proto, že narozdíl od Arsèna Lupina je Fantomas násilník a vrah, a já na krvák prostě neměla náladu.
• Královnin náhrdelník (A2): jeho čtení mi komplikovaly hned dva faktory – velké množství postav a dějový oblouk, který se táhne přes celou knihu. Já ji samozřejmě nedokázala (ani nechtěla) přečíst najednou, a bylo pro mě těžké vracet se k ní a vzpomínat, kdo je kdo a co všechno se zatím přihodilo. V momentě, kdy došlo na maškarní bál, a kdo je kdo už nevěděly ani hlavní postavy, jsem to vzdala. Byla jsem prostě příliš zmatená a zároveň se v tomto bodě celá aféra, kterou původní román popisuje, ještě ani nerozjela, takže mi bylo úplně fuk, co bude dál.

Kromě toho jsem dřív přečetla ve španělštině zjednodušeného Zorra a Dona Quijota a v italštině povídání o Dantovi Alighierim.

Na co koukat při výběru zjednodušené četby

Pokud bych znovu hledala první čtení v novém jazyce, zaměřila bych se na následující aspekty:

Úroveň

Když chce člověk začít se čtením velmi brzy po začátku studia, výběr je přímočarý. Vzít to nejjednodušší, co najdu, poprat se s tím a zařídit se podle výsledku:

• bylo to složité -> zůstanu na stejné úrovni a vedle čtení budu pilně studovat
• bylo to tak akorát a bavilo mě to -> klidně budu číst dál na stejné úrovni
• nudilo mě to kvůli primitivnímu jazyku -> posunu se o stupínek výš.

Osobně mám tendenci nejnižší schod přeskakovat: všechno, co jsem četla, bylo zhruba na úrovni A2 a výš. To už nějaké znalosti chce, typicky se objevují třeba minulé časy. Já s tím počítala, sice jsem toho ještě moc neuměla, ale chtěla jsem si dát menší výzvu a byla připravená učit se „za běhu“, právě prostřednictvím četby. Pokud má ale někdo čtení jen jako doplněk k jinému studiu (což asi bude častější případ než ten můj), myslím, že je lepší začít opravdu zlehka na úrovni A1 s pár sty slov a tak číst plynuleji.

Mimochodem, při výběru podle úrovně si dejte pozor na jednu záludnost: může být uvedena velmi široce, například A1/A2, a při rychlém prolistování nemusí být zjevné, ke kterému konci kniha spíš patří. Takto jsou shodně označení výše zmínění Zorro a Don Quijote, a přitom Zorro je jednoznačně mnohem lehčí. Tenhle problém mají parádně vyřešený studenti angličtiny, kde je například řada Penguin Readers rozdělená celkem do osmi stupňů, z nichž pět (!) prvních pokrývá úrovně A1 a A2. Začíná se tam komiksy s opravdu jednoduchými dialogy ve stylu „Ema má mísu“. Na něco takového jsem v jiných jazycích nenarazila, ale například francouzská edice Lectures CLE (ze které pochází Arsèn Lupin) uvádí úroveň a počet použitých slov, na úrovni A1 v rozmezí 500-700. Takže: pokud se prokousáváte knížkou na úrovni A1/A2 a jde vám to jak psovi pastva, možná si nevědomky taky dáváte výzvu a stálo by za pokus sáhnout po něčem, kde je úroveň uvedena přesněji.

Jednojazyčná vs. dvoujazyčná

O něco dostupnějši jsou u nás asi pořád knížky dvoujazyčné, protože je vydávají česká nakladatelství, ale já bych dnes preferovala spíš knížku jednojazyčnou. Protože český překlad hned na protější stránce může být až příliš svůdný, hlavně ve spojení s tím, že zrovna české dvoujazyčné knihy často mívají nepřesně určenou úroveň a mohou být ve skutečnosti složitější, než se zdá na první pohled. Jednodušší jednojazyčná knížka udělá lepší službu než složitější dvoujazyčná – v té sice rychleji najdu překlad potřebného slovíčka, ale pointa je v tom, že u té první nemusím hledat skoro nic.

Krátké příhody vs „román“

Zpočátku je určitě příjemnější číst krátké věci: různé povídky, bajky, nebo i pohádky, ideálně na pár stránek. Děj bývá jednodušší (není moc prostoru k rozkošatění) a dají se přečíst během jednoho dvou sezení. To vede k pocitu uspokojení, že člověk něco dotáhnul, a motivuje to k dalšímu čtení. U delších příběhů je dobré, když jsou rozdělené na menší epizodky a vystupuje v nich jen pár hlavních postav.

Z mého čtení byl v tomhle ohledu značka ideál Arsèn Lupin a možná překvapivě také Dvacet tisíc mil pod mořem: vystupují tu jen čtyři velmi výrazné postavy a děj je omezený do prostoru ponorky a zároveň podaný jako série jednotlivých zážitků, které spolu souvisí jen velmi volně. Pravým opakem pak byl Královnin náhrdelník, který se od začátku hemží postavami, které mezi sebou mají spletité vztahy. V původním románu je určitě víc místa na postupnou expozici, kromě toho se jedná o reálně historické postavy, o kterých se toho mnoho dá dohledat mimo tuto knihu. Zhuštěná verze je ale bez rešerše náročná na orientaci a to je při čtení zbytečná překážka.

Adaptace vs. původní tvorba

Prakticky všechno, co jsem četla, byly zjednodušené úpravy více či méně slavných knih z minulosti. A je zřejmé, jak moc tady záleží na zpracování. Aby se výsledek dobře četl, je nutná opravdu adaptace, a ne jen poněkud mechanické zkrácení a zjednodušení (takový dojem na mě dělal třeba Bouvard a Pecuchet). Ideální by bylo zachovat v ní tón původního díla, ale to se pravda na úrovni B1 udělá snáz než pro A1. A někdy bych radikálněji ořezávala – pamatuju si, že historky o Donu Quijotovi mi přišly ke konci nudné a repetitivní a kdyby ve výsledné knížce některé nebyly, k žádné újmě by nedošlo.

Kromě adaptací se v oblasti čtení pro začátečníky samozřejmě vyskytují také knížky, které byly sepsány přímo pro výukové účely. Osobně nejsem fanynkou příběhů o tom, kterak jela Karen do Paříže a hned na letišti potkala fešného Oliviera, ale musím uznat, že mají svoje výhody. Určitě netrpí tím, že by se z nich úpravami vytratila původní jiskra, ale hlavně obsahují praktické fráze z běžného současného života. Poznat, že mě Olivier zve na drink (a umět si ho pak objednat), je nesporně užitečnější, než vědět, jak se řekne levobok a pravobok. S trochou nadsázky bych to shrnula: pragmatici, hurá s Karen do Paříže, romantici, sáhněte po Vernovi.

Lidé, čtěte

Jak je vidět, je dnes k dispozici docela dost různých variací zjednodušené četby. Taky je relativně snadno k sehnání – něco se najde v knihovně i v knihkupectví (a pak jsou tu knihkupectví specializovaná, třeba na francouzštinu přímo v sídle Francouzského institutu v Praze). Digitální čtenáři to mají ještě jednodušší, širokou nabídku elektronických knih najdou jak v eshopech jejich vydavatelů, tak i na Amazonu pro čtečku Kindle. Výhodou je zde i možnost stáhnout si prvních pár stránek a v klidu si je přečíst. Určitě najdete nějakou, která vám sedne námětem i úrovní. A nezapomeňte, že začátky jsou vždycky nejtěžší. To se týká i jednotlivých knih, takže pokud v ukázce trochu tápete, nejspíš to nevadí a po pár stránkách se naladíte na prostředí i styl autora. Anebo se toho hodně naučíte! :) A pokud si na čtení zvyknete, přijde čas, kdy vás zjednodušená četba přestane bavit (nebo vám prostě dojde) a přehoupnete se do světa „opravdové“ literatury.

P.S.: S jednoduchostí se ve skutečnosti dá dojít daleko: slovní zásobou v rozsahu tisícovky nejběžnějších slov jde podrobně popsat i vesmírnou raketu a pak takhle napsat celou encyklopedii.

GERRIER, Nicolas a Maurice LEBLANC: Les confidences d’Arsène Lupin, niveau 2/A2. CLE International, 2019.

GERRIER, Nicolas a Gustave FLAUBERT: Bouvard et Pécuchet, niveau 2/A2. CLE International, 2023.

AVIER, Albert-Jean a Jules VERNE: Vingt mille lieues sous les mers. Hachette, 2005.