Jednohubky #fra
Blíží se mezinárodní noc netopýrů a já ji nemůžu opominout, protože zrovna výrazy pro netopýra jsou ve všech románských jazycích dosti zábavné:
Španělsky se řekne murciélago, což vzniklo z prapůvodního latinského muris caecus, tj. „slepá myš“.
Italský pipistrello zní legračně a vůbec mi nesedí, že po něm Italové pojmenovali bombardér, ale původ tohoto slova je poetický: v zastaralé verzi vi(s)pistrello je k rozeznání latinský kořen vesper – večer, soumrak.
A pomyslnou soutěž o největší bizár za mě vyhrává francouzská chauve-souris neboli plešatá myš. Tento název je doložen už od osmého století a možná vznikl zkomolením staršího výrazu, který znamenal zhruba „sovo-myš“.Jedna z věcí, na kterou mají Italové a Francouzi naprosto rozdílné pohledy, je kupodivu – zelí. V obou jazycích má toto slovo i další významy. Zatímco francouzské chou označuje něco roztomilého (typicky dítě nebo partnera, prostě zlatíčko), italské cavolo nemá líbeznosti ani za mák. Nejčastěji slouží jako umírněná náhražka ostrého výrazu, který začíná stejnou slabikou. Do prkýnka!
Tintin je neskutečně akční! Stihne například: putovat pěšky v arabské poušti, nechat se kvůli domnělému zločinu zajmout kočovníky, být předveden k šejkovi, zjistit, že šejk je fanoušek jeho příběhů (!) a místo trestu ho bohatě vybaví na další cestu, zachránit ženu v nesnázích, zjistit, že nebyla v nesnázích doopravdy, ale jde o filmové natáčení, kterému šéfuje jeho známý, popovídat mu u čaje o svých posledních zážitcích, vrátit se na loď, která ho předtím zachránila při bouři na širém moři, zjistit, že loď veze náklad ilegálních zbraní… a to vše na čtyřech stránkách komiksu (Faraonovy doutníky).